Psychosomatika, stres a pohybové vzorce

Naše tělo je kronika. Každý prožitek, každá emoce, každé období života se do něj zapisuje. Někdy jemně, jindy bolestivě. A právě bolest zad, krční páteře, ramen, beder nebo kloubů bývá často prvním signálem, že se v našem vnitřním světě děje něco, co už nelze ignorovat. Moderní fyzioterapie i psychosomatika se shodují, že tělo a psychika nejsou dvě oddělené části. Jsou jeden systém. A pokud se jeden z nich dostane do nerovnováhy, druhý to okamžitě pocítí. 

Statická poloha jako tichý nepřítel

Jedním z největších škodlivých faktorů pro záda je dlouhé setrvání v jedné poloze. Osm hodin u počítače, minimální změna pozice, únava, soustředění a stres vytváří svalové napětí, které se postupně mění v bolest. Tělo není stavěné na nehybnost. Když se nehýbeme, svaly ztrácí schopnost stabilizovat páteř, dýchání se mění, hluboké svaly ochabují a povrchové se přetěžují. Výsledkem je ztuhlost, únava a pocit, že se tělo hroutí.

Genetika jako startovní čára, ne osud

Ano, existují lidé, kteří mají genetické predispozice k bolestem zad. Jiná struktura páteře, jiné zakřivení, jiná kvalita vazů. To ale neznamená, že jsou odsouzeni k bolesti. Genetika určuje pouze výchozí bod. To, jak se o tělo staráme, rozhoduje o všem dalším. Někdo se o sebe nestará vůbec a problémy se objeví až později. Jiný se stará intenzivně a přesto má potíže. Genetika není osud. Je to jen základní nastavení, na které nasedá celý život.

Rané dětství a vznik pohybových vzorců

Držení těla je software. V prvním roce života se vytváří základní pohybové vzorce, které určují, jak bude člověk stát, sedět, chodit, dýchat a stabilizovat páteř. Tento vývoj úzce souvisí s psychikou. Dítě, které se cítí v bezpečí, má dostatek citových podnětů a emoční stimulace, se vyvíjí zdravě. Pokud dítě nemá dostatek bezpečí, kontaktu a jistoty, projeví se to na držení těla, motorice, psychice i celkovém zdraví. Lidé, kteří byli v raném dětství vystaveni stresu nebo nedostatku citových podnětů, mají v dospělosti vyšší riziko úzkostí, depresí, závislostí, ale také endokrinologických a imunologických potíží.

Psychosomatika a bolest zad

Psychosomatika hraje v bolestech pohybového aparátu zásadní roli. U člověka, který je dlouhodobě ve stresu a je vnímavý ke svalovému napětí, je psychika často hlavní příčinou bolestí zad. Stres, úzkost a deprese se výrazně podílejí na napětí svalů. To je jeden z hlavních důvodů, proč se bolest zad objevuje i u lidí, kteří mají jinak zdravý životní styl.

Bolesti v oblasti krční páteře a horní hrudní části bývají často spojené s úzkostí. Bolesti v oblasti beder a kříže bývají častěji spojené s depresivními stavy. Nejde o oficiální diagnózu, ale o psychosomatický vzorec, který se v praxi potvrzuje.

Když se psychika schová do těla

Existuje specifická forma deprese, která se nazývá larvovaná deprese. Člověk necítí smutek, neuvědomuje si negativní emoce, ale psychika se už transformuje do tělesných potíží. Nejčastěji se projeví jako bolest v dolních úsecích páteře. Tělo začne mluvit za psychiku.

Stres a rovnováha těla

Ve Skandinávii vzniklo mnoho studií, které potvrzují, že stres zhoršuje balanční funkce. Když je člověk ve stresu, zhorší se rovnováha, tělo reaguje pomaleji, svaly jsou v napětí, šlachy se přetěžují a vznikají bolesti. Proto nás ve stresu často bolí nohy, kolena nebo kyčle. Proto se ve stresu častěji vymkne kotník. Tělo reaguje na ohrožení a mění způsob pohybu.

Psychické napětí se nejčastěji zapisuje do oblasti ramen, horní hrudní páteře a krční páteře. Zvlášť výrazné je napětí v oblasti skloubení prvních dvou krčních obratlů s lebkou, což souvisí s bolestmi hlavy.

Biologické reakce na ohrožení

Když je člověk ve stresu, tělo reaguje jako zvíře. Zvedne ramena, předsune hlavu, vystrčí bradu, sevře čelist a zatne žvýkací svaly. Tyto reakce mají svůj původ ve zvířecí říši. Zvíře je ve stresu krátce. Člověk je ve stresu dlouhodobě. Svaly zůstávají v napětí, úpony se přetěžují, svaly se neprokrvují a vznikají chronické potíže.

Rozdíly mezi muži a ženami

Ženy častěji trpí bolestmi krční páteře, ramen a hrudníku. Muži častěji trpí bolestmi beder. U žen hraje roli hypermobilita a vyšší emoční citlivost. U mužů hraje roli jiná anatomie a rozdílné svalové dysbalance. Stres zvýrazní napětí posturálních svalů a oslabí fázické svaly. Výsledkem je bolest.

Posturální a fázické svaly

Posturální svaly drží tělo. Jsou stále aktivní a mají tendenci se zkracovat. Ve stresu se napínají ještě víc. Fázické svaly vykonávají pohyb. Snadno se unaví a ve stresu ochabují. Stres zvýrazní dysbalance mezi těmito dvěma skupinami. To vede k bolestem zad, ramen, krční páteře i kloubů.

Když pohyb škodí

Pohyb je nezbytný. Ale musí být zdravý. Pohyb, který nepřináší radost, nepomáhá. Sport jen kvůli vzhledu, hubnutí nebo trendům vede k přetížení, bolestem a psychickému tlaku. V USA je běžné, že lidé běhají maratony, dřou se pětkrát týdně ve fitku, drží drastické diety a přesto mají bolesti zad, kolen, úponů a nejsou v psychické pohodě. Pohybu mají víc, než je pro jejich zdraví nezbytné.

Existují i psychiatrické diagnózy spojené s nadměrným cvičením. Muskulární dysmorfie, anorexie atletika a závislost na výkonu. Tyto poruchy budou v budoucnu přibývat, protože jsou podporované komerční sférou a tlakem na vzhled.

Děti a pohybová nepřipravenost

Děti dnes neumějí základy gymnastiky. Nemají stabilitu, sílu ani koordinaci. Když pak v pubertě začnou intenzivně cvičit kvůli vzhledu, tělo není připravené. Slabý střed těla, žádné pohybové vzorce, žádná stabilita. A pak přijde první bolest. Většinou v zádech.

Sport se dnes nevnímá jako cesta ke zdraví, ale jako cesta ke vzhledu. To je nebezpečné. Pohyb má být radost, síla, odolnost, zdraví. Ne trest, tlak nebo honba za ideálem.

Závěr

Tělo a psychika jsou propojené. Stres, úzkost, potlačené emoce, rané vzorce, nedostatek pohybu, nadměrný pohyb, genetika, anatomie, životní styl. Všechno se zapisuje do těla. Bolest není nepřítel. Je to zpráva. Je to signál, že je čas něco změnit. Když začneme tělu naslouchat, začne mluvit jasněji. A když mu dáme to, co potřebuje, začne se uzdravovat.